Patří mezi přední znalce dějin umění v Čechách „dlouhého“ 19. století, jež pojímá s širokými přesahy časovými i oborovými. Řadu let působil jako odborný pracovník v Národní galerii v Praze, kde autorsky zpracoval řadu významných výstavních projektů, které přelomovým způsobem zpracovaly řadu do té doby přehlížených témat. Z nich připomeňme alespoň Z malířských salónů v Praze před sto lety (NGP, 1980) či Maxmilián Pirner 1854-1924 (NGP, 1987). Jeho široké rozkročení ale charakterizuje i spolupráce s památkáři, která vyústila v pracích o funerální plastice. Zásadní je také jeho podíl na pořádání mezioborových sympozií k 19. století v českých zemích, vzniku Uměleckohistorické společnosti a obnovení činnosti SVUP.