Předmět přináší základní orientaci v historii uvažování o umění a různých metodách, jakými byla a jsou výtvarná díla zkoumána. Přednáška je věnována vlastní historiografii a jsou v ní zkoumány texty z období od antiky po osvícenství, jež vznikly v době před institucionalizováním dějin umění jako univerzitní discipliny na počátku 19. století. Během semestru se student seznámí s názory na umění a umělecká díla v období antiky, středověku a zejména renesance, kdy se vytváří nejen „moderní“ chápání postavení umělce a jeho individuality, ale také první vývojová klasifikace dějin umění (Vasari). Závěr semestru je věnován přelomovým obdobím osvícenství a romantismu, která svým historizujícícm přístupem zcela proměnila chápání minulosti a uměleckých děl.
Hlavní témata přednášek: Plinius a Pausanius; Ekfrasis; Byzantský spor o obraz; Ut pictura poesis…; Středověká dílenská literatura; Literatura o architektuře v antice a renesanci; renesanční teorie proporcí; Klasicismus a akademismus v Itálii 17. a 18. století; Německý klasicismus 2. poloviny 18. století
Přednáška navazuje na předmět Historiografie a metodologie dějin umění I a je věnována nejvýznamnějším uměleckohistorickým metodám již konstituovaného oboru. Student je podrobně seznámen s vývojem názorů na dějiny umění v 19. a 20. století a důraz je rovněž položen na současný stav dějin umění v jejich širokém kulturním kontextu. Během přednášek jsou postupně představeny hlavní metodologické tendence v západní Evropě, přičemž důraz je položen i na místo českého dějepisu umění v jejich rámci.
Hlavní přednášená témata: Znalectví a formalismus; Kulturně-historické tendence v DU; Ikonologie – Aby Warburg, Erwin Panofsky; Vídeňská škola dějin umění; E. H. Gombrich; České dějiny umění v první polovině 20. století
Povinná
Doporučená
Výše uvedené české publikace starší roku 2007 jsou až na výjimky přístupné online v Národní digitální knihovně v databázi Děl nedostupných na trhu.