Jiří Kuthan patří k předním osobnostem české medievistiky a mezinárodně ceněným znalcům české i evropské středověké architektury. Je nejen dlouholetým profesorem na Ústavu pro dějiny umění FF UK, ale také zakladatelem sesterského univerzitního pracoviště, Ústavu dějin křesťanského umění na KTF UK, jehož byl také prvním ředitelem.
Narodil se v roce 1945 v Písku, vyrůstal ale v nedalekých Čimelicích, kde jeho otec před 2. světovou válkou působil jako úředník v rámci schwarzenberských panství. V Písku Kuthan posléze absolvoval gymnázium a po maturitě v roce 1963 směřoval za dalším studiem na Filozofickou fakultu UK v Praze. Studovat zde začal historii, byl žákem vynikajícího znalce starších českých dějin Františka Kavky, a dějiny umění, kde na něj měli zásadní vliv zejména medievisté Jaroslav Pešina a Jaromír Homolka. Pod vlivem těchto osobností, a snad i působením kraje, ve kterém vyrůstal, se již v rámci studií vyprofiloval jeho hlavní badatelský zájem — středověká architektura, v prvních letech především románské a gotické dědictví jižních Čech. Na toto téma také ještě v době studií publikoval své první příspěvky.
Od konce šedesátých let Jiří Kuthan publikoval v podstatě nepřetržitě, často i několik studií za rok. Nejprve vycházejí v regionálním (avšak odborně vysoce kvalitním) Jihočeském sborníku historickém, ovšem již roku 1969 vyšel jeho první článek v Umění a zanedlouho také jeho první knižní monografie vycházející z úspěšně obhájené rigorózní práce.
Kuthanova pracovní kariéra se ale rozvíjela pomaleji: po studiu krátce nastoupil jako redaktor do nakladatelství Artia, kde měl na starosti přípravu publikací o umění, v roce 1972 se stal referentem na Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy a v roce 1977 si na několik měsíců vyzkoušel pozici referenta na pražském středisku památkové péče. Blíže jeho badatelským zájmům bylo místo správce sbírek v muzeu v Roztokách u Prahy, kde na začátku osmdesátých let připravil zásadní výstavu Umění doby posledních Přemyslovců, doprovozenou i vědeckým katalogem.
Roku 1984 se stal odborným, od roku 1989 vědeckým pracovníkem Akademie věd a mohl se vědecké práci věnovat regulérně na plný úvazek jako svému hlavnímu povolání. Zde působil až do roku 2003, kdy se začal plně věnovat vysokoškolské pedagogické činnosti.
V roce 2003 došlo z Kuthanova popudu k (znovu)založení Ústavu dějin křesťanského umění na KTF UK.
Tuto dráhu Kuthan oficiálně zahájil v roce 1990, kdy začal vyučovat na Katolické teologické fakultě UK. Po krátkém pedagogickém hostování na Technické univerzitě v Berlíně u Roberta Suckaleho se v roce 1996 habilitoval na olomoucké univerzitě. V roce 2000 posílil pedagogický sbor Ústavu pro dějiny umění FF UK — od roku 2002 v pozici profesora. V roce 2003 došlo z Kuthanova popudu k (znovu)založení Ústavu dějin křesťanského umění na KTF UK. Nové uměnovědné pracoviště, jehož vznik připravil a zorganizoval a které v letech 2003‒2018 také vedl, nemělo sloužit jako konkurence ústavu na FF UK, ale spíše jako přátelský protějšek, akcentující jiné stránky oboru, zejména vazbu uměleckého dědictví na křesťanskou kulturní a myšlenkovou tradici. Svědčí o tom skutečnost, že vznik ústavu na KTF aktivně podpořili klíčoví pedagogové ÚDU FF UK (zejména Jan Royt, Jaromír Homolka a Mojmír Horyna), z nichž někteří také dodnes na obou ústavech vyučují.
Záměr založit nové uměnovědné pracoviště mohl prof. Kuthan opřít mimo jiné o renomé vycházející z početné badatelské a publikační činnosti. Je autorem desítek zásadních studií i rozsáhlých monografických publikací, edic a katalogů. Podstatnou část z nich přitom od sedmdesátých let 20. století publikoval také v němčině, čímž si získal pozornost zahraničních badatelů. Jeho vědecká práce propojuje zevrubný analytický rozbor jednotlivých uměleckých děl s podrobnou znalostí historických souvislostí — které se v duchu školy F. Kavky neomezují na soupis dějinných událostí, ale na širší sociální a ekonomické souvislosti — a v neposlední řadě také s důrazem na poznání jednotlivých děl přímo v terénu. V tomto ohledu pro něj měla zásadní význam spolupráce s první manželkou Věrou, dlouhodobě působící v rámci Státního ústavu pro rekonstrukci měst a památkových objektů.
Jaromír Homolka v roce 2005 definoval tři základní okruhy Kuthanova odborného zájmu, které všechny spojuje akcent na roli významných fundátorů architektury a umění. Prvním z těchto témat je cisterciácká architektura, jejíž studium je shrnuto v řadě studí a zejména v německy vydané monografii z roku 1982.
Druhým dlouholetým tématem Kuthanova vědeckého bádání je fundátorská aktivita Přemysla Otakara II. — zájem přetavený mimo jiné do řady studií i monografických publikací vyvrcholil v roce 1993 syntézou Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý, publikovanou rovněž v německé mutaci.
Třetím, zdánlivě vzdáleným tématem jsou aristokratická sídla pozdního 18. a 19. století. Signálem tohoto zájmu se stalo zejména Kuthanovo působení jako průvodce na zámku v Hluboké nad Vltavou z roku 1991, postupně však byly jeho výsledkem syntézy věnované aristokratickým sídlům klasicismu a romantismu, resp. historismu. V posledních letech se pak Jiří Kuthan zabýval dalšími významnými tématy: fundátorské aktivitě pozdně gotických panovníků, Jiřího z Poděbrad a Jagellonců, které věnoval oceňovanou monumentální dvojsvazkovou monografii, a spolu s Janem Roytem také uměleckému a architektonickému odkazu Karla IV.
Od devadesátých let přednášel dějiny umění budoucím kněžím, tedy budoucím správcům významných kulturních památek…
S odbornými zájmy Jiřího Kuthana přirozeně souvisí zaměření jeho pedagogické činnosti. V rámci ÚDU FF UK měl na starosti zejména výuku středověkého umění s akcentem na gotickou architekturu. Kromě přednášek Umění středověku a Středověká architektura zejména vedl Seminář středověkého umění I.
Součástí pedagogického sboru a výuky na FF UK Jiří Kuthan zůstával i navzdory intenzivní a dlouholeté angažovanosti na chodu uměnovědného ústavu na KTF UK, který se do roku 2018 stal jeho hlavním a kmenovým pracovištěm — s teologickou fakultou souvisí také důležitá část jeho pedagogického odkazu, která se netýká historiků umění, ale bohoslovectví. Od devadesátých let přednášel dějiny umění budoucím kněžím, tedy budoucím správcům významných kulturních památek. Od roku 2018 je hlavním působištěm Jiřího Kuthana Ústav českých dějin FF UK.