Richard Biegel se narodil v roku 1975 v Praze — a právě s Prahou je úzce spojena jeho odborná dráha, a to nejen ve smyslu působiště, ale též z hlediska odborných témat a zájmů. Jeho cesta k dějinám umění nebyla přímá. Po absolvování Akademického gymnázia na Praze 1 nastoupil roku 1994 na místo archiváře Útvaru rozvoje hlavního města Prahy (dříve Útvar hlavního architekta). Zde se zabýval katalogizací meziválečných regulačních plánů Prahy. Zároveň zde byl také přímým svědkem postupného rozkladu odborných a koncepčních institucí dohlížejících na rozvoj města, který v Praze z ideologických i pragmatických důvodů iniciovala politická garnitura devadesátých let. Tato zkušenost dala základ nejen budoucímu vědeckému zájmu Richarda Biegela o dějiny urbanismu a památkovou péči, ale také jeho občanské angažovanosti ve věci ochrany (nejen) pražského architektonického dědictví — ta je spojena zejména s činností v Klubu Za starou Prahu, kde zastával od roku 1999 pozici jednatele a od roku 2012 místopředsedy. Reflexí jeho památkové aktivity v Klubu Za starou prahu jsou články o ohrožených stavbách a památkových kauzách, které od roku 1999 uveřejňoval v časopisech Architekt a Za starou Prahu.
S památkovou péčí byl spojen také začátek jeho kariéry historika umění. Roku 1996 byl přijat ke studiu na Ústavu pro dějiny umění. Ještě jako student nastoupil na středočeské pracoviště Národního památkového ústavu, kde v letech 1999‒2006 působil jako odborný pracovník pod vedením historika architektury Vladislava Razíma. Působení v NPÚ pro Biegela znamenalo nejen zkušenost s uplatňováním památkové ochrany v praxi, ale také možnost osvojit si metody stavebních průzkumů a poznat památkový fond v terénu, což se odrazilo zejména v jeho monografických heslech pro průvodce architekturou 20. století v Čechách.
Profesní dráha Richarda Biegela je nicméně spojena především s Ústavem pro dějiny umění. Studium zde absolvoval roku 2003 jako žák Mojmíra Horyny a Petra Macka, a to diplomovou prací o spolupracovníkovi K. I. Dientzenhofera Anselmu Luragovi. Tématem architektury druhé poloviny 18. století, kterou v této práci otevřel, se pak zabýval i v navazující studijní a badatelské práci — zásadní roli přitom sehrál zejména doktorandský stipendijní pobyt v Paříži, který mu umožnil důkladné a v rámci českého prostředí výjimečné porozumění francouzské novověké architektuře.
…spojuje zájem o zcela současný architektonický jazyk s angažovaným úsilím o ochranu architektonického dědictví minulosti.
Ještě před získáním doktorátu se stal Biegel členem ústavu jako asistent (později odborný asistent) a tajemník. Tato role byla tehdy klíčová, neboť struktura výuky procházela zásadní změnou kvůli přechodu na bakalářský typ studia a dalším organizačním opatřením v rámci fakulty — a právě tajemník katedry nesl za průběh těchto změn podstatnou část zodpovědnosti. V roce 2014 pak vystřídal Jana Royta v pozici ředitele ústavu.
Ve své odborné práci se Biegel soustředil převážně na architekturu, avšak rejstřík témat, kterými se v tomto rámci zabýval, je široký. Profiloval se především jako znalec 17. a 18. století, badatelsky se ovšem věnuje také tvorbě 19. a 20. století včetně urbanismu a stejně tak architektuře současné — v rozkročení zájmů mezi obdobím renesance a 21. stoletím je mimo jiné patrný vliv další osobnosti, která měla podíl na jeho odborném směřování, Rostislava Šváchy. Také u něho se spojuje zájem o zcela současný architektonický jazyk s angažovaným úsilím o ochranu architektonického dědictví minulosti.
Ačkoliv Richard Biegel publikoval řadu dílčích studií, lze říci, že charakteristickým rysem jeho nejvýznamnějších prací je snaha nezůstávat v rámci uměleckohistorických analýz u jednotlivostí, ale naopak usilovat o syntézu a hledání odpovědi na obecnější otázky týkající se jednotlivých tvůrců i etap. Příkladem může být jak monografie Mezi barokem a klasicismem, která představuje domácí architekturu 18. století v širokém evropském kontextu, a dochází proto ke kritické revizi tradičních stylových pojmů, tak jeho podíl na syntéze Barokní architektura v Čechách z roku 2015.
…navazuje na silnou tradici ústavu, která uměnovědné poznání spojuje s občanskou angažovaností ve prospěch zachování kulturních hodnot.
Pedagogicky patří Richard Biegel dlouhodobě k nejvytíženějším členům ústavu. Od nástupu na pozici odborného asistenta byl garantem Úvodu do dějin umění, záhy ovšem začal vlastní přednáškový cyklus věnovaný novověké architektuře, každý rok jinému tématu — architektuře italské renesance, tvorbě 16.–18. století ve Francii, ale také například dějinám urbanismu hlavních evropských metropolí. Kromě toho vede Cvičení současné české architektury a od roku 2018 spolu s R. Šváchou rovněž Seminář architektury 20. století. Dále s M. Ottovou připravuje Úvod do památkové péče a spolu s P. Mackem a K. Adamcovou převzal po Mojmíru Horynovi zodpovědnost za barokní seminář.
V práci se studenty Richard Biegel navazuje na silnou tradici ústavu, reprezentovanou nejvýrazněji M. Horynou, která uměnovědné poznání spojuje s občanskou angažovaností ve prospěch zachování kulturních hodnot.