Absolvent oboru Dějiny umění obecně získá komplexní přehled evropského a světového umění a podrobné znalosti z dějin umění českého. Stejně tak dosáhne širšího přehledu o umění v kontextu ostatních humanitních oborů (historie, filozofie, estetika, sociologie, religionistika). Nedílnou součástí je také znalost dějin teoretického myšlení o umění, metodologických přístupů bádání a dějin samotného oboru. Mimo teoretické znalosti, bude absolvent schopen jak hlubší analýzy uměleckého díla, tak představení výzkumu dané problematiky v psaném i mluveném projevu odborné i neodborné veřejnosti. Absolvent nepochybně získá i jazykovou výbavu, nezbytnou jak pro studium odborné literatury, tak pro případné působení v zahraničí.
Hloubka poznání oboru i souvisejících dovedností, stejně jako typické uplatnění absolventa, se pochopitelně liší podle typu absolvovaného studijního programu, od všeobecněji pojatého bakalářského studia, přes specializovanější navazující magisterské studium, až po studium doktorské, které už znamená přípravu pro zcela samostatnou odbornou vědecko-výzkumnou činnost.
Absolvent může nalézt uplatnění ve všech profesích s požadavkem základních znalostí dějin umění. Především tedy ve státních nebo soukromých muzeích a galeriích, v institucích památkové péče, v kulturní oblasti státní správy či samosprávy nebo v turistickému ruchu a médiích. Profesní náplní může být správa a dokumentace uměleckých památek, zprostředkovávání a propagace umění.
Absolvent navazujícího magisterského programu může nabídnout komplexní znalost dějin umění a především odborný přístup při práci s uměleckými díly. Uplatnění může nalézt jako specialisté a samostatní odborní pracovníci v muzeích a galeriích, v odborných institucích památkové péče (NPÚ), v orgánech státní správy a samosprávy zabývajících se ochranou kulturního dědictví, i podporou a propagací soudobé tvorby až do úrovně ministerstev (MK ČR) a v mezinárodních organizacích ochrany kulturního dědictví (UNESCO). Dále v oblasti restaurování a konzervování uměleckých děl minulosti či rekonstrukce a restaurování stavebních památek – jako teoretici, specialisté, samostatní projektanti.
Absolvent doktorského studia by měl být schopný podrobného samostatného i týmového vědeckého výzkumu a zprostředkování jeho výsledku nejen širší odborné, ale i neakademické veřejnosti. Absolvent může nalézt uplatnění ve sféře vědecké v rámci různých akademických institucí (např. Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.), vědecko-pedagogické (vysoké školy), na kurátorských a výzkumných postech v muzeích a galeriích, v odborných institucích památkové péče, v redakcích odborných periodik, v rámci rozličných společenských institucí, na vedoucích postech v kulturní oblasti státní správy či samosprávy.